Lupénka (psoriáza)

Lupénka (někdy se můžete setkat i s termínem psoriáza) je sice onemocnění imunitního systému, ale ve svém konečném důsledku postihuje především kůži. Na kůži se pak objevují hnědočervená ložiska a stříbřité olupující se šupiny, typicky na loktech a kolenou, ale setkat se s nimi můžeme prakticky kdekoliv včetně vlasů.

Proč tohle onemocnění vzniká, o tom můžeme zatím pouze spekulovat, příčina totiž ještě nebyla zcela objasněna. Lékaři mluví o jistém vlivu dědičnosti, autoimunity a také vlivech prostředí. Podkladem onemocnění je pak chronický zánět a ten při postižení kloubu, tedy tzv. psoriatické artritidě, může vést až k jeho deformitě.

Možnosti léčby

Aby bylo možné takovým důsledkům zabránit, myslí lékaři i pacienti na jediné – zahájit léčbu včas! Možností je sice celá řada, ale jak už to tak bývá, ne všechny jsou ideální. Vždy je potřeba po správné a vhodné léčbě pátrat, i když je někdy nutné vyzkoušet hned několik přípravků a mnohdy bez většího efektu.

Nejsnazší variantou jsou léky lokální, tedy masti, pasty, gely a podobně. Z hlediska obsahu účinné látky se setkáte s kortikoidy, černouhelným dehtem, retinoidy, keratolytiky či antralinem.

Ve druhé skupině už se dostáváme k tzv. lékům systémovým. Opět zde najdete retinoidy, dále pak metotrexát a cyklosporin.

A za třetí přichází na řadu v současné době velmi progresivní léčba – biologická. Ta dokáže cíleně zasáhnout do mechanismů imunitního systému a tím utlumit zánět hned v časné fázi. V případě lupénky to znamená rychlé vymizení kožních a následně kloubních obtíží, čistou kůži a samozřejmě také návrat do normálního pracovního i společenského života. A to už není k zahození!

Biologická léčba lupénky

Biologická léčba je variantou pro ty pacienty, u nichž konvenční léčebné metody selhaly, nebo pro ty se středně těžkými a těžkými formami nemoci. Jedná se o látky vyráběné metodou genového inženýrství, tedy uměle, ačkoliv jde o látky de facto tělu vlastní.

Podle studií, které dosud proběhly a dále probíhají na celém světě, má tato metoda léčby jasné výhody. Svým působením totiž neovlivňuje a nepoškozuje ostatní buňky a orgány lidského těla a má ve skoro třech čtvrtinách větší účinnost než klasické postupy.

Ale protože nic není tak růžové, i na biologické léčbě najdeme jedno negativum. Tím je její značná finanční nákladnost. Pokud bychom však toto negativum chtěli okamžitě vyvážit, pak je třeba zmínit následující fakta:

• biologická léčba nevyžaduje nákladná laboratorní vyšetření během léčby,
• biologická léčba snižuje četnost hospitalizací,
• biologická léčba snižuje riziko vzniku invalidity,
• biologická léčba snižuje pracovní neschopnost.

V České republice se v současné době můžete setkat se třemi léky, které byly pro léčbu lupénky schváleny:

• infliximab,
• etanercept,
• a ustekinumab.

Pokud bychom léky chtěli rozdělit podle mechanismu jejich účinku, jedná se o následující dvě skupiny:

• léky blokující tumor nekrotizující faktor (tzv. TNF alfa), kam patří infliximab a etanercept;
• léky blokující aktivaci T-lymfocytů či eliminující patologické T-lymfocyty; sem patří ustekinumab.

Léky se musí podávat dlouhodobě, ne-li celoživotně, a cílem je samozřejmě dosáhnout zlepšení kvality života pacientů. Aplikace léků je možná nitrožilně, nitrosvalově či podkožně a zatím se experimentuje s podáváním perorálním, tedy ústy.