Revmatoidní artritida

Revmatoidní artritida je pro většinu lidí známý termín, ačkoliv běžně se setkáte spíše s označením revma. Že se však v první řadě nejedná o onemocnění kloubů, ale imunitního systému, to už ví málokdo. Při revmatoidní artritidě totiž buňky vlastního imunitního systému napadají synoviální tkáň, tedy kloubní výstelku. Výsledkem je zánětlivé postižení napadeného kloubu, což je spojeno s jeho bolestí a řadou dalších příznaků.

Pokud vám byla tato choroba diagnostikována, měli byste vědět, že díky pokroku v medicíně existují velmi účinné látky, jejichž prostřednictvím lze dnes pacientům s revmatoidní artritidou pomoci mnohem účinněji než dříve. Tyto nové léky se souhrnně označují pojmem biologická léčba a u některých pacientů dokonce dokážou nemoc zastavit.

Ženy jsou postiženy častěji

Onemocnění postihuje celosvětově až 1 % dospělé populace, přičemž ženy jsou postiženy 2–3× častěji než muži. Průměrný věk, kdy se onemocnění plně rozvine, bývá mezi 40. a 60. rokem. Při rozvoji onemocnění hraje svoji roli dědičnost, ale riziko zvyšuje mimo jiné také kouření.

Za vším trápením stojí oteklé a bolestivé klouby

Při onemocnění revmatoidní artritidou dochází ke ztluštění kloubní výstelky, již zmíněné synovie, kde pak bílé krvinky produkují velké množství chemických látek. Výsledkem je otok kloubu, bolest a v samotném důsledku i poškození a deformita takového kloubu. Klouby bývají horké, citlivé na dotyk, ztuhlé a méně pohyblivé. Setkat se můžeme i s výpotkem v kloubu nebo s oslabením okolních svalů, tzv. atrofií.

Zpočátku bývají postiženy malé klouby na ruce a na noze a zápěstí. Pokud nemoc postupuje, není výjimkou ani postižení kolen, kyčlí, ramen nebo kloubů páteře.

Rozvoji onemocnění často předcházejí tzv. prodromální příznaky, které mohou v první fázi připomínat například chřipku. Sem patří:

• zvýšená teplota,
• ubývání na hmotnosti,
• nechutenství,
• únava.

Za zmínku stojí i mimokloubní příznaky

Nejsou to však pouze klouby, co je při revmatoidní artritidě zasaženo. Typické je také postižení kůže, kde můžeme zastihnout tzv. revmatoidní uzly.

Dále je to postižení:

• ledvin,
• srdce (zánět osrdečníku),
• plic (výpotky nebo fibróza),
• krevních cév,
• oka (záněty spojivek, bělimy),
• kostí (osteoporóza a následné zlomeniny).

Vyšetření musí být komplexní

Jako při každém medicínském problému, tak i při podezření na revmatoidní artritidu začíná celý diagnostický proces podrobným rozhovorem s lékařem. Ten následně rozhodne o provedení dalších vyšetření, kam zahrnujeme krevní odběr, rentgenové vyšetření kloubů, při otoku kloubu jeho punkce a cytologické a imunologické vyšetření získané tekutiny.

Při zmíněném krevním odběru nás nejvíce zajímají zánětlivé parametry, jako je CRP a hladina bílých krvinek, a také autoprotilátky. To jsou protilátky vytvářené proti tkáním vlastního těla a v tomto konkrétním případě zjišťujeme hladinu revmatoidního faktoru a a anticitrulinových protilátek.

Správná a hlavně včasná diagnostika je klíčová, protože čím dříve se choroba začne léčit, tím lepších výsledků lze dosáhnout. Platí to zejména u biologické léčby, která u některých pacientů dokáže chorobu nejen zpomalit, ale i zcela zastavit. Pokud se tedy choroba zastaví ještě v počátku, kdy pacient nemá velké kloubní poškození, je to samozřejmě mnohem lepší.

Po stanovení diagnózy je na řadě zahájení léčby

Se zahájením léčby bychom neměli otálet, ale naopak začít s ní co nejdříve. Jedině tak se totiž vyhneme nechtěným komplikacím, jako je třeba destrukce kloubu či omezení hybnosti a funkčnosti. Léčba je doživotní a vyžaduje velkou píli a mnohdy sebezapření. Do léčebného schématu nepatří jen biologická léčba a další farmaka, ale také úprava životního stylu a důsledná rehabilitace.

Z farmakologické léčby jsou využívána zejména:

• nesteroidní antirevmatika,
• kortikoidy,
• léky modifikující nemoc (DMARDs – z anglického Disease Modifying Anti-Rheumatic Drugs).

Cílem rehabilitace je nenechat klouby zahálet. Tím bychom měli zabránit ochabnutí svalů a tuhnutí kloubů a udržet dostatečný rozsah pohybu v kloubech. K tomu může přispět i tzv. ergoterapie neboli léčba prací. Při ní pacienti mohou spojit příjemné s užitečným a v kolektivu podobně nemocných a pod odborným dohledem ergoterapeutů vyrábět, co je zrovna napadne, nebo nacvičovat i běžné denní aktivity.

Někdy již není zbytí a choroba je natolik agresivní nebo v pokročilém stadiu, že se nevyhneme ani zásahu chirurga. Tzv. revmatochirurgie je v současné době natolik pokročilý obor, že dokáže poškozené klouby odstranit a nahradit je protézou.

Biologická léčba znamená průlom v léčbě revmatoidní artritidy

Vzhledem k tomu, že revmatoidní artritida je onemocnění imunitního systému, jeví se zde biologická léčba jako ideální. Ta je totiž právě na imunitní systém zacílená a blokuje činnost určitých buněk. Díky tomu je velmi účinná.

V případě revmatoidní artritidy je biologická léčba používána, pokud onemocnění vykazuje nedostatečnou odezvu na stávající terapii a/nebo v případě těžších průběhů nemoci.

Před nasazením biologické léčby vás lékař ještě jednou důkladně vyšetří. Nezbytné je vyloučit choroby, jako je tuberkulóza, HIV nebo onemocnění herpetickými viry (herpes simplex, cytomegalovirus apod.). Pokud by se totiž u vás některá z těchto nemocí objevila, pak byste biologickou léčbu dostat neměli.

Mezi další kontraindikace biologické léčby patří:

• časté infekce,
• srdeční selhání,
• leukémie,
• roztroušená skleróza.

Biologické léky, které se v současnosti v léčbě revmatoidní artritidy používají, jsou:

• blokátory TNF-alfa monoklonálními protilátkami (infliximab, golimumab, adalimumab),
• blokátory TNF-alfa pomocí solubilního TNF receptoru (etanercept),
• blokátory účinku interleukinu-1 pomocí jeho antagonisty (anakinra),
• rekombinantní fúzovaný protein (abatacept),
• chimérická monoklonální protilátka proti CD20 (rituximab).

Látky používané v biologické léčbě revmatoidní artritidy lze podávat dvěma způsoby – podkožně (subkutánně – „s. c.“) a nitrožilně (intravenózně – „i. v.“).

Podkožní podávání zvládne pacient bez problémů sám, protože je bezpečné a používá se s dobrými zkušenostmi i u mnoha jiných léků (např. inzulín, některé léky na ředění krve). Pacient s revmatoidní artritidou si pak lék aplikuje podkožně, u golimumabu stačí dávkování pouze jednou měsíčně, ostatní subkutánní anti-TNF je nutné podávat jednou za jeden či dva týdny.

Nitrožilní podání vyžaduje školený personál, proto se tento způsob aplikace léku používá jen v centrech biologické léčby. Pacient pak centrum navštěvuje jednou za jeden až dva měsíce a lék je mu podáván pod dohledem odborníka.

Proč je biologická léčba průlomová?

Biologická léčba revmatoidní artritidy je průlomová, protože umožňuje návrat pacientů do běžného života. Poskytuje jim šanci, kterou by ještě před několika lety neměli. Dokud nebyly biologické léky k dispozici, považovalo se za úspěch, když se podařilo chorobu zpomalit, když se podařilo zredukovat počet kloubů, kde běžel zánětlivý proces, třeba na polovinu. Dnes se považuje za úspěch, když se choroba zastaví, když zánětlivý proces neprobíhá ani v jednom kloubu. To je možné jen díky biologické léčbě.