Novinky
Biologika na lupénku zabírají. Limity však ještě jsou
Lupénka bývala kdysi přehlíženým problémem, lékaři ji dokonce často považovali jen za pouhou kosmetickou vadu. Dnes už je vše jinak a této nemoci se věnuje mnoho výzkumníků po celém světě. I díky nim se zrodil nápad, který znamenal malou revoluci – využít v terapii lupénky biologika.
Než nastoupila éra biologik, byly při řešení lupénky využívány hlavně léky potlačující imunitu, tzv. imunosupresiva. Z nich se nejčastěji používaly metotrexát a cyklosporin A. Tyto léky stále mají svůj smysl, především proto, že jsou finančně dostupnější než cílená léčba. Na druhou stranu však přinášejí větší množství nežádoucích účinků a nedokážou pomoci všem pacientům. S příchodem cílených léků, jako jsou adalimumab, etanercept, infliximab a ustekinumab, se situace razantně změnila. Biologika dokážou zmírnit průběh lupénky, zabraňují vzniku komplikací a významným způsobem zlepšují kvalitu života nemocných.
Nic není bez chybičky
Bohužel i při léčbě biologiky může nastat problém a tím je vznik protilátek proti podávaným lékům. Lékaři to poznají tak, že účinnost léku postupně selhává. Právě schopnost vyvolat imunitní odpověď organismu (čili imunogenicita) se v poslední době řeší na mnoha lékařských konferencích. Ve výzkumu, do kterého vstoupilo 591 dobrovolníků, byl zjištěn vznik protilátek u 24 % účastníků léčených etanerceptem, avšak ne u všech se tento jev projevil i na výsledcích léčby. Situace tak není extrémně závažná, na druhou stranu jistě vyžaduje řešení, neboť ztěžuje průběh léčby. Zdá se, že určitou možností by bylo současné podávání metotrexátu či terapie stále stejným množstvím biologika.
Začarovaný kruh
Ještě v nedávné minulosti lékaři nahlíželi na lupénku jako na onemocnění kůže. To už dnes není pravda, psoriáza postihuje také klouby, kardiovaskulární aparát, způsobuje cukrovku a psychické problémy. Co ještě může takto nemocného člověka čekat?
- Očekávaná délka života lupénkářů je o 3 až 4 roky nižší než u běžné populace. Pokud se však choroba objeví už v mládí, je tento rozdíl výraznější.
- Jedinci, kteří byli v průběhu svého života hospitalizováni, mají o 50 % zvýšené riziko postižení srdce a cév. U třicetiletého pacienta se závažnou psoriázou je 3× vyšší riziko infarktu myokardu.
- Nemocní mají též častěji zvýšený tlak krve i hladinu tuků v krvi. Několikanásobně vyšší je u nich také riziko vzniku cukrovky 2. typu.
- U pacientů se závažnějšími formami psoriázy se výrazně více setkáváme s depresí, sebevražedným jednáním, problémy s alkoholem a drogami. Skutečně si totiž připadají jako vyděděnci společnosti. Přesto bývají psychosociální potřeby těchto lidí v praxi často ignorovány a stres onemocnění ještě dále zhoršuje.
Cílená léčba je nadějí, že začarovaný kruh konečně rozetne a pomůže lupénkářům prožít kvalitní a plnohodnotný život. Zatím se jí to velmi daří, až na několik malých zaškobrtnutí, mezi něž patří i výše zmiňovaný vznik protilátek při terapii. Je však jen otázkou času, kdy bude i tento problém vyřešen a biologika budou dále vévodit léčbě závažných forem lupénky.
(holi)
Zdroj: www.tribune.cz