Novinky
Lékaři apelují na pojišťovny: Biologická léčba je účinná a stát s ní ušetří
Biologická léčba je významným pomocníkem u řady zánětlivých onemocnění. Přesto stále není dostupná všem, kteří ji potřebují. Příkladem mohou být i pacienti s roztroušenou sklerózou.
1 000 nových pacientů ročně
Roztroušenou sklerózou trpí v České republice přes 19 000 pacientů. Většinou se jedná o mladé ženy s průměrným věkem začátku onemocnění ve 29,5 roku. Každý rok přibyde okolo 1 000 nově diagnostikovaných pacientů. Účinná biologická léčba sice stojí přes 250 tisíc korun ročně na pacienta, ale postup onemocnění dokáže významně zpomalit. Pacienti jsou díky ní schopní udržet si aktivní životní styl včetně práce, což jinými slovy znamená, že jsou soběstační, platí daně a nepobírají invalidní důchod. Čím dříve je biologická léčba pacientům nasazena, tím déle si tento stav mohou udržet.
Jednostranný pohled na věc
V dnešní době je biologická léčba v Česku hrazena všem nově diagnostikovaným pacientům a dále těm, u kterých začala léčba před rokem 2009 a nezabírá (pacienti prodělávají dvě série záchvatů za rok nebo tři za dva roky). V roce 2013 vydaly pojišťovny na biologickou léčbu přes 1,2 miliardy korun, což je téměř 3,5 % celkových nákladů na léky pro všechny pojištěnce. Ačkoli se to zdá jako vysoká částka, lékaři upozorňují i na druhý pohled na celý problém. Biologická léčba je nákladná pro zdravotnictví, ale naopak velice výhodná pro sociální systém. Jiří Neumann, člen výboru České neurologické společnosti, k tomu říká: „Celkové náklady v podobě léčby této nemoci, sociálních služeb, předčasných důchodů a ztráty produktivity ročně v tuzemsku dosahují čtyř až pěti miliard korun.“
Práceschopnost je zásadní
Slova Jiřího Neumanna potvrzuje i Eva Havrdová z České neurologické společnosti, profesorka neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice: „Udržení práceschopnosti by mělo být kritériem číslo jedna. Pacient je pro stát drahý, když nepracuje,“ a dodává: „Jako odborná společnost budeme posílat návrh, aby se kritéria změnila, úředníci ale nejsou povinni brát náš názor v úvahu.“ Záleží tedy na tom, jak se domluví zástupci zdravotnického a sociálního sektoru mezi sebou.
(jez)
Zdroj: zdravi.e15.cz